Přijímací zkoušky na gymnázium – reportáž

12. a 13. dubna se konaly celorepublikové přijímací zkoušky od Cermatu na čtyřleté obory středních škol. Já jsem byla jedna z těch, kteří tento rok absolvovali tento opravdu nezapomenutelný zážitek, a nějak se pokusím popsat své pocity, zážitky a ponaučení, které by možná mohla být platná dalším ročníkům, které přijdou po mně.

Bylo pondělí večer, což znamenalo posledních pár hodin před odjezdem na školu, kde budu psát první kolo, a já se ani necítila tak moc ve stresu. Přistupovala jsem k situaci tak, že jsem se do této chvíle na přijímačky učila, jak jsem mohla, aby to nějak dopadlo, a teď konečně je ten čas, kdy opravdu nemám co si doplnit, takže už můžu jen čekat na ráno. Ráno jsem vstala asi v půl sedmé, normálně se připravila, zkontrolovala, jestli mám propisku, která píše, rýsovací potřeby, a vyrazili jsme. Odvezli mě rodiče, protože kdybych jela hromadnou dopravou, byla bych jen vystresovanější, a to jsem opravdu nechtěla.

Na prvním místě jsem měla gymnázium Navis ve Světicích, takže tam jsem taky v prvním termínu mířila.

Když jsem přišla, ještě jsem musela podepsat svou přihlášku, kterou jsem si nepodepsala před jejím odesláním, a pak jsem šla s ostatními do třídy vybrané právě pro psaní přijímačových testů. Chvíli jsme čekali, zapsali se do prezenční listiny a začali vyplňovat test z matematiky. Nebudu popisovat každou úlohu, takže to shrnu, celý test mi připadal docela lehký a měla jsem z něj obecně dobrý pocit.

Pak následovala přestávka a nastal čas na češtinu...

A s češtinou přišly problémy. Samotných cermatových testů z češtiny jsem psala tolik, že ani kdybych se opravdu snažila, tak bych to nedokázala spočítat, ale s něčím tak strašným jako byl tenhle test, jsem se do té doby nepotkala. Nicméně jsem ho nějak vyplnila, odevzdala a šla na oběd.

Když píšete jen cermatovou češtinu a matiku, tak odcházíte před obědem, ale protože já jsem ještě měla před sebou test z angličtiny, drželo mě to tam o chvíli déle.

Oběd byl dobrý, chvíli jsem dokonce mluvila i se svými potenciálními spolužáky, pak jsme se vrátili do třídy a napsali si test z angličtiny a šli domů. Co jsem dělala doma, nemám zdání, jen si pamatuji, že jsem v pokoji měla neuvěřitelný nepořádek.

Než jsem se nadála, nastal další den a s ním přišlo druhé kolo.

Zase jsem se připravila jako předtím, ale tentokrát jsem měla před sebou dlouhou cestu až do Vršovic na gymnázium Omská. Tento den jsem vnímala jako už od začátku strašný, protože všechna auta směřovala do Prahy a my nebyli výjimkou. Když jsme tak tak na čas dojeli před školu, stál tam ohromný dav lidí, čekající jen na otevření dveří a vpuštění dovnitř. Až později jsem se dozvěděla, že celkem nás tam čekalo okolo 110. Šedesát uchazečů tam šlo o den dřív.

Pokud jsem měla z 1. kola dobrý pocit, tak z 2. určitě ne. Bylo tam hrozně moc lidí, matika byla těžší a já jsem celou přestávku pročetla a vymýšlela způsob, jak bych do té knihy mohla zalézt a nikdy se nevrátit.

Čeština byla ten den lehčí, než ten předešlý, takže alespoň něco se vydařilo. Každopádně jsem se ráda vrátila domů, a dokonce si zvládla i uklidit pokoj. Celý dvojdenní zážitek bych hodnotila 3/10, protože to v nějakých směrech bylo lepší, než jsem čekala, ale stejně to nebylo nic moc.

Abych nezapomněla, za týden jsem měla na první školu pohovor, z kterého jsem měla plný počet bodů, takže všechno nakonec dopadlo dobře, na Navis jsem byla přijata – z českého jazyka jsem měla 41 bodů (z 50) a z matematiky 37 bodů (z 50).

Amálka, 9. ročník