Náhodou jsem se stal učitelem mateřské školy v Montessori. Získal jsem bakalářský titul v oboru politologie, ale s titulem jsem toho moc neudělal. Chtěl jsem jít na právnickou školu, abych se stal právníkem v oblasti životního prostředí, ale nakonec jsem se rozhodl jinak. Několik let před příchodem do České republiky jsem pracoval v obchodech s potravinami. Jednoho dne jsem rozbil iPhone a šel si pořídit nový. Po cestě domů z obchodu jsem se pokoušel načíst své staré písničky, ale nemohl jsem si vzpomenout na heslo, takže jsem začal stahovat nějaké podcasty, protože nevyžadovaly heslo. Stáhl jsem si jeden o tom, jak cestovat po světě za málo peněz. Jedna z epizod byla na TEFL, kde se vyučovala angličtina jako cizí jazyk. Hostitel podcastu bydlel v ubytovně někde v Asii a dělal rozhovor s mužem ve své koleji, který posledních 9 let učil angličtinu po celém světě. Ten muž měl webové stránky. Šel jsem na jeho web a první věc, kterou jsem viděl, byla reklama na program TEFL v Praze. Nenáviděl jsem svou starou práci v obchodě s potravinami, chtěl jsem vidět svět a chtěl jsem získat nějaké pedagogické zkušenosti, abych zjistil, zda chci být učitelem. Pomyslel jsem si: „Proč ne?“ O týden později jsem byl v letadle směřujícím do České republiky.
Absolvoval jsem kurz TEFL, vzal jsem si volno a poté jsem rok učil angličtinu většinou pro dospělé na jazykových školách v Praze. Rád jsem učil dospělé, ale chtěl jsem zkusit učit hlavně děti. Poté jsem rok učil většinou děti na jazykové škole v Českém Brodě a bavilo mě to mnohem víc. Miloval jsem dětskou energii a poctivost. Poté jsem trochu cestoval a poté jsem šest týdnů dobrovolně pracoval na programu lesní školy pro děti a dospělé v Anglii. Díky tomu jsem pochopil, že chci pracovat s dětmi na místě, kde bych jim také mohl ukázat venkovní dovednosti. Vzhledem k tomu, že to pro mě bylo finančně lepší, rozhodl jsem se vrátit do České republiky a začal jsem hledat učitelskou práci. To bylo před něco více než dvěma lety.
Našel jsem online inzerát od Mozaiky, že hledají učitele angličtiny. Slyšel jsem o Montessori výchově už dříve, ale netušil jsem, o co jde. Po rozhovoru a předváděcích lekcích jsem byl přijat, abych učil angličtinu na všech úrovních, ale většinou na základní škole. Montessori vzdělání jsem si rychle zamiloval a věděl jsem, že to je pro mě. Miloval jsem koncept „Pomozte mi, abych to dokázal sám“. Miloval jsem, jak se předměty vyučovaly. Miloval jsem, jak si děti vybraly svou práci. Miloval jsem, jak byly děti ponořené do práce. Miloval jsem, že naproti škole byl les, kde jsme mohli učit v přírodě. Miloval jsem, jak byla Montessori metoda založena na skutečném pozorování a vědě.
Byly tam dvě věci, které jsem miloval nejvíce. První bylo, že naše děti ve skutečnosti rády chodily do školy. Když jsem byl dítě, velmi málo dětí chtělo každý den chodit do školy. Další věc je obrovská úcta, kterou Montessori školy k dítěti mají. Respektují vůli, inteligenci a nezávislost dítěte.
Vidím naše studenty, kteří odtud odcházejí ve věku 15 let a vědí, že jsou na svět připraveni daleko více, než většina studentů vysokých škol, když promují ve 24 letech. Naši patnáctiletí čtou, počítají a rozumějí přírodním vědám na vysoké úrovni, ale mohou také spravovat projekty, stavět věci, řešit problémy, pracovat v týmu, pěstovat jídlo a starat se o sebe. Mají všechny dovednosti, které budou budoucí zaměstnavatelé hledat.
Je pro mě velkou ctí učit zde 3-6leté děti. Jsem jedním z mála lidí na světě, kteří mohou říci, že mám svou vysněnou práci. Považuji svou práci také za jedno z nejdůležitějších zaměstnání na světě, protože podle Marie Montessori je 0-6 let nejdůležitější čas ve vývoji člověka. Tuto odpovědnost beru velmi vážně.
David Proesel